Plurál: singularia tantum. Substantivum, které se většinou užívá pouze v tvarech singuláru: Uhlí je/*jsou ve sklepě. Absence tvarů pl. plyne často z povahy označované mimojazykové skutečnosti. Na rozdíl od ↗pluralií tantum se jedná o nevyhraněnou skupinu subst., z nichž mnohá mohou tvořit i pl. formy. Proto se také s.t. nevyznačují ve slovnících. Řadí se k nim jména označující jevy jediné a jedinečné, nehmotné jevy, které se neobjevují v množství, hmotné masy a soubory jednotlivin, tedy některá propria, abstrakta, látková substantiva a hromadná substantiva (kolektiva).

(a) Z proprií patří mezi s.t. osobní jména křestní a příjmení používaná ideálně k označení jedinečných osob (Petr Novák), některá jména zeměpisná (Brno); mohou být i v pl., čímž se denotuje třída osob n. neživých objektů majících stejné jméno (V naší třídě byli tři Petři; Vyhledejte na mapě všechny Brody). Příjmení mohou být v pl. s koncovkou ‑ové, pokud označují více osob stejného jména: Na tento ples měli přístup pouze Novákové; jde‑li o rodinu se společným příjmením, užívá se tvaru Novákovi. Označení více žen se stejným příjmením má tvar fem.: Hana a Věra / sestry Novákovy. Užití pl. u vlastních jmen může proprium apelativizovat: Goethové se nerodí každý rok (= ‘lidé s vlastnostmi, jaké proslavily Goetha’), n. zůstane‑li proprium propriem, lze do věty vinterpretovat význam pejorativní: Takoví páni Novákové nás přece nebudou učit demokracii.

(b) Z abstraktních subst. se mezi s.t. řadí ↗názvy dějů (↗podstatná jména slovesná): kreslení, bytí, tuhnutí, kvašení a ↗názvy vlastností (deadjektiva): moudrost, žluť, píle. Mohou mít pl. tvary, které mají vzhledem k tvarům sg. modifikované významy: dějová jména vyjadřují výsledky děje, místa, osoby či předměty (dvě balení, prudké stoupání, nové vedení podniku, svatební oznámení, v kůži vázané vydání románu, značkové oblečení); názvy vlastností vyjadřují v pl. projevy dané vlastnosti (radosti, starosti, násilnosti, krutosti), nositele vlastnosti (oslovení ctihodnosti, důstojnosti), někdy přecházejí ke konkrétům (plné moci, ozbrojené síly).

(c) S.t. bývají ↗látková substantiva, označující amorfní kompaktní nerozčleněné celky, např. potraviny, nápoje, tekutiny, užitkové hmoty, přírodní jevy, chemické prvky; pl. označuje druhy dané substance: minerálka × minerálky (= ‘minerální vody různých druhů’), ale někdy i významy posunuté jinak a lexikalizované: železo × železa (= ‘pouta’).

(d) Mezi s.t. se řadí rovněž ↗kolektiva, označující souhrn jednotlivin téhož druhu, a to jak lexikálně (hmyz, dobytek, mládež), tak slovotvorně (proutí, uhlí, větvoví). Není ostrá hranice mezi kolektivy s povahou skutečných s.t. a těmi, která volně disponují tvary sg. i pl. a v kolektivním významu užívají pl. Obecně sice platí, že např. u názvů menších rostlin, plodů, menšího ovoce se při kolektivním pojetí užívá sg. (trhat heřmánek, šeřík; sklízet hrách, cibuli, angrešt), ale jsou i v pl. (trhat fialky, sněženky; sbírat jahody, borůvky; sklízet fazole), platí však i to, že kolektivně pojímané množství větších rostlin, plodů aj. tenduje k vyjádření pl. (trhat kopřivy, kopretiny; sklízet brambory, okurky, melouny), ale je i v sg. (sklízet řepu). Podobná distribuce sg. a pl. je i v konstrukci s genitivem typu kilo hrachu × kilo fazolí.

U s.t. všech typů je někdy možné, že se u nich objeví tzv. pl. intenzivní: Umíral hlady; Kolem byly jen písky. Viz též ↗číslo, ↗plurale tantum.